Interview

HYPNOTIC FACE - Na konci dekády

Hypnotic Face letos oslaví deset let existence. K jubileu jste si nadělili první oficiální CD. Shrňte historii kapely.

Vznik 1994. Následující rok jsme se dostali třikrát do studia, kde jsme po kouskách nahráli deset skladeb, které jsme vydali na demokazetě The Animalman. V tom samém roce jsme se zúčastnili soutěže Rockfest Dobříš, kterou jsme vyhráli a kde si nás všimlo pár důležitých lidí, například Michal Pavlíček nebo Milan Broum. To nás dostalo do televize, konkrétně do Czech Rock Block k Petru Jandovi a Na Klobouček k Michalu Pavlíčkovi. V roce 1998 jsme nahráli EP Written By Life, ke kterému jsme se snažili najít nějakého vydavatele, ale bez výsledku, takže jsme ho pustili ven až za dva roky. A letos vychází debutové plnohodnotné album The End Of Sanity, které je už ale rok nahrané.

Proč vlastně debutujete takhle regulérně až po deseti letech?

Hlavní důvod je asi ten, že nás dřív nikdo nechtěl vydat. My jsme kapela z východních Čech, kde chcípl pes, takže vlastně jakoby z venkova, kde se nic neděje. V době, kdy jsme měli docela slušně našlápnuto (léta 1995 - 1996), nás zabrzdily personální změny - a pak už se to špatně dohánělo. K tomu ekonomická stránka věci, myslím tím prachy na studio atd., stála taky vždycky za velký kulový. No a poslední důvod je možná ten, že nejsme až tak hyperaktivní kapela a hrajeme jen to, co se nám na sto procent líbí a jsme přesvědčeni, že je to naše originální muzika. Už bylo ale opravdu načase!

Jak jste přišli k německému vydavateli Shark Records, jak jste jednali a jak jste se spoluprací spokojeni?

Začalo to někdy v roce 2001, kdy jsme si řekli, že jestli se máme jako kapela udržet při životě, musíme za každou cenu najít vydavatele nebo někoho, kdo do nás nasype nějaký prachy. Tak jsme vzali ze společné kasy poslední drobný a začali jsme rozesílat EP všude možně, do každého labelu, který vypadal, že by o takovou muziku mohl mít zájem. Myslím tím samozřejmě zahraniční labely, protože je jasný, že tady by to nikdo nevydal, to je bez debaty. No a ozval se borec, který v Německu zakládal firmu Insanity Records. To byla firmička, která, ač byla v začátcích, měla pod sebou asi patnáct kapel, z toho asi deset z USA a zbytek z EU. S touto firmou byla vynikající spolupráce, poskytli nám veškerou možnou podporu, zaplatili studio, obal... Bohužel vzhledem k nějakým nedodrženým distribučním dohodám a jiným problémům museli vyhlásit bankrot, a to jen pár týdnů před vydáním alba The End Of Sanity. Což byla rána. Naštěstí jsme už všechno měli v kupě, takže stačilo najít někoho, kdo to 'jen' vydá. No a tím se stala společnost Crazy Life Music, kam Shark Records spadají. Bohužel musím říct, že tato společnost nás už zdaleka nepodporuje tak, jak tomu bylo u Insanity Records, všechno trvá dlouho, několikrát se měnilo datum vydání... Kde je proslulá německá pečlivost a přesnost? Dokonce se stalo, že jsem viděl album v prodeji na různých webových shopech mnohem dříve, než byly výlisky na světě. A to i za osmnáct euro! Fakt by mě zajímalo, kdo si to pak koupí, když na to musí třeba měsíc čekat. Navíc za ty prachy...

Zahraniční vydavatel je jistě dobrý krok ke zviditelnění i mimo rodnou hroudu. Jak to zatím vypadá, co plánujete? Podporuje vás vydavatel alespoň v tomhle?

Firma nám nějakou extra propagaci po Evropě nepřipravila, takže se snažíme tam nějak proklouznout vlastními silami. Děláme rozhovory do různých zahraničních zinů a časopisů, do Německa, Itálie, Skandinávie... všude možně, kde o to je a bude zájem. Máme i kolem dvaceti recenzí v různých jazycích, což pro české kapely není zatím až tak běžné. Je pravda, že většinou absolutně nevíme, o čem jsou, ale podle bodování můžu zodpovědně říct, že většina jich je dobrá. V souvislosti s propagací desky bychom se rádi koukli i na nějaká ta zahraniční pódia, ale zatím to nevypadá; uvidíme časem, jak to dopadne...

Přestože hrajete poměrně tradiční muziku, zníte hodně moderně. Deska je pěkně nadupaná. Jak probíhá samotný nahrávací proces?

Díky za uznání. Taky myslím, že se zvuk povedl. Sice jsou tady i takové názory, že zníme jak z osmdesátých let, ale myslím, že je to blbost. Samozřejmě že nemáme zvuk jako nějaká nu-metalová kapela, protože hrajeme úplně jinak. Tvrdě, rychle... Na to musí být zvuk, aby toho bylo slyšet co možná nejvíc, hlavně ale rytmika. No a co se týká nahrávání, my se s tím nijak nemažeme, myslím, že celou fošnu jsme nabouchali za čtyři dny. My ve studiu vždycky makáme od rána do noci, takže to pak odsejpá. Taky máme vždycky většinu věcí připravených, takže se pak toho dodělává a mění poměrně málo. Ale musím přiznat, že s mícháním jsme měli větší trable; míchali jsme asi třikrát a nějak se nám to protáhlo.

Jste - s téměř ročním odstupem od nahrávání - s výsledkem stále spokojeni? Myslíte, že kdybyste materiál nahrávali teď, dopadlo by to ve finále jinak?

Myslím, že s výsledkem můžeme být spokojeni. Ač desku poslouchám vlastně už rok a slyšel jsem ji asi tisíckrát, myslím, že se povedla. Nevím, jestli by zněla jinak, kdybychom ji točili znovu, to opravdu nemůžu říct. Každopádně míchání a hledání zvuků je tak specifická záležitost, že záleží na každém detailu a určitě by se nám nepovedlo to namíchat dneska stejně, i kdybychom stokrát chtěli. Výsledný zvuk je vždy stejně dílem okamžiku, ve kterém se ten proces zastaví.

Na konci skladby Written By Life zazní konkrétní telefonní číslo. Jeho majitel vás asi musel pořádně vytočit...

No tak to každopádně! Vytočit je vlastně slabé slovo! To číslo je našeho bývalého baskytaristy Standy Přichystala, který je opravdu ten největší pitomec, kterého jsme v životě viděli (jak je ostatně napsáno v bookletu). Opustil kapelu velice podivným způsobem v tu nejhorší dobu a dodnes nám dluží nějaké peníze a věci patřící kapele. Bohužel, on si snad opravdu myslí, že ne. No prostě magor, co ti mám vyprávět...

Jak byste zhodnotili vývoj ve vašem hudebním ranku za těch deset let, co hrajete? Jednak vývoj stylu jako takového, druhák prostředí, ve kterém se pohybujete...

Když jsme začínali, ve světě tahle muzika zrovna končila, a teď se naštěstí vrací. Je tady spousta reunionů, s většími či menšími úspěchy, stále vycházejí výborná klasická thrashová alba, je spousta kapel, který přidávají na thrashový základ spoustu věcí odjinud. Já nevím, je hodně skupin, které se dost vyvinuly a třeba zlepšily, spousta jich šla do sraček... A prostředí okolo metalové muziky se taky vyvíjí, řekl bych, že když lidi začnou chodit trochu víc na koncerty, tak to půjde zase k lepšímu.

A na závěr: výhled do budoucna?

Teď hodně záleží na prodeji The End Of Sanity, protože na tom závisí nahrání naší další desky. Pokud se ho prodá málo, máme po srandě a firma se na nás vybodne. Tak to prostě je! Bohužel jde hlavně o situaci v Německu a v okolních zemích, kterou my sami až tak moc ovlivnit nemůžeme. Ale kdyby se nám podařilo prodat tady u nás tak pět set nebo tisíc kousků, byl by to úspěch a věřil bych tomu, že se dočkáme druhé desky. Na zdejší poměry je to sice docela velké číslo, ale včera jsem zrovna v Rockshocku četl, že Arakain prodal své nové desky už deset tisíc kopií. No a já si myslím - doufám, že to nebude znít nijak chvastounsky - že naše deska není určitě horší než ta jejich. Tak proč by to nemělo jít...?